Vítejte v bulvárním plátku plném mých žrádelních skandálů. Proč tu jsem...? Protože kam jinam psát o (ne)jídle než těm, kteří mají s jídlem potíže, byť jiné?

Prošla jsem si vším, co šlo - ketogenní dieta, vynechání příloh, mléčná dle Dolečka, dělená, Margitovka. Nic moc ani jedno. Buď to nechutnalo, nebo toho bylo moc, nebo se to nedalo vydržet.

Až můj rypák mě naučil, jak nejíst. Přestal totiž plíživě fungovat. Dle lékařů je fyziologicky v pořádku, jen poněkud sevřen a pozbytí čichu a tím pádem i chuti je, jaksi, hm, nečekaným vedlejším účinkem. No co no. Stane se, však uvidíte časem, čichejte Vincentku, nashlednou.

Časem je to všechno čím dál tím stejný. Kromě pocitu, že mám sevřený krk a nedýchám, což znamená, že nedýchám nosem a logicky mě to znervozňuje, to taky znamená, že necítím ani chutě. Cítím planou hmotu, kterou posílí a "označí" jen tuna soli.

Jídlo bez chuti je nudný a není na něj chuť. To by bylo plus - že se mi nechce jíst. Jenže protože vím, že dřív např. Čína bývala skvělá, chci ji opět cítit jako jindy a tak solím. Pak tak trochu cítím. Díky soli a tím pádem plnější chuti jsem i plnější v žaludku. Nepotřebuji nějakých dvacet minut, cítím to během pár soust.

Je mi tím pádem jedno, jestli hlodám kuře, kaši nebo vařenou mrkev. Nasytím se a jídlo už není pokrm s chutí, ale hmota. Říkám si nevadí, aspoň ubude.

Sleduju se poslední týden. Kvůli zažívání jsem byla nucena vyloučit veškeré pečivo a díky požírání zelenin je mi lehce. Měla bych se zmenšit. Jenže jsem se, jak se zdá, zvětšila a jak je u mě zvykem, především vzadu. Patrně zadržení vody. Jenže jak už to bývá, bez soli to prostě nevezmu do navyklé huby. Pokud to není slaný, nechci to jíst. Začarovanej kruh, ze kterýho si, pokud mi nepomůžou lékaři, nepomůžu ani já sama. Někdy to zkuste - dejte si do nosu pěnový ucpávky a spěte s tím, jezte, žijte. Je to na pytel, protože nemáte rýmu a nemáte co si léčit a v co doufat.

Zítra najedu na zeleninový dny bez soli. Maso taky solit nebudu, ani zakys.smetanu nebo kefír. Budu se bičovat prádelní šňůrou a zahodím veškerou sůl do vody jak ten král a pokud usýpnu jen jedno zrnko, uvrhnu se sama do žaláře. Uvidíme, co se stane. Kompenzuju to tak 3l vody, což je pro mé vyprahlé tělo nóvum.

Po týdnu dám vědět. Nemám s tím už mnoho sil, jediné co mě "těší" je fakt, že nejsem jediná, kdo záhadně přišel bez příčiny o smysl (vlastně dva) a kdo je tím pádem "stejně prázdný".

Takže zatím soli pápá a čichejte a chutnejte, dokud můžete ! :)